Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lidice

LIDICE - starobylá vesnice uprostřed Čech,  žila  poklidným rytmem až do osudného Hitlerova rozhodnutí o pomstě za  atentát na Reinharta Heydrycha... Píše se červen 1942.

Msta postihla nevinnou obec Lidice. Jako první bylo popraveno 173 lidických můžů. A po nich následovali další obyvatelé obce. Po mrtvých zůstala jména a někdy jen fotografie.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Gabriela Hašková rozená Adamcová - Moje Lidice

V Lidicích jsem se narodila roku 1974 Jaroslau a Radmile Adamcovým,strávila jsem zde krásných 18let svého života,na které nikdy nezapomenu,protože byli nezapomenutelné.Moje dětství,běhání v parku v růžovém sadu, mezi vůní tisíců rozkvetlých růží..co bych dala za to,kdybych to mohla jen na chvilku vrátit......
Bohužel díky nedorozumění se svým tatínkem,který kousínek od růžovéhu sadu stále žije,do Lidic dojíždím už sedm let,"jen jako host" tajně a svým dvěma synkům vyprávím o Lidicích vše,co jsem se dozvěděla z vyprávění od své tety Alenky Příhodové,která zažila krutosti války,kdy bohužel v koncentračním táboře přišla o miminko,které čekala se svým manželem a jiné už nikdy neměla,možná i bohužel proto,že ve válce přišla o svého milovaného muže....
Lidice!Moc mě chybíte a jsem velice hrdá na to,že jsem alespoň 18let svého života,mohla být Vaší součástí.
Gabriela Hašková, rozená Adamcová
Moc,moc mě to mrzí,léta ubíhají a nikdo nám je nevrátí...
Přeji "mojim milovaným Lidicím " ať už nik

Božena - Němci v Růžovém sadě řvali jako gestapo

K Lidicím mám velkou úctu. Měla jsem tam pohřbenou na starém hřbitově praprababičku. Byla z Lidic. Je dobře, že Lidice žijí dál, jen je škoda, že nemají nově postavenou školu, kostel, klasickou náves. Asi před dvěma léty jsme v Lidicích opět byli. V růžové sadu byli na brigádě mladí Němci. Řvali tam z plných plic jak na lesy, hlasitě se chechtali. Odcházeli jsme se špatným pocitem, že Němec se tu roztahuje a řve tu pořád. Nemělo by to být. Myslím, že naši studenti by takovou brigádu brali také. Že není potřeba lézt Němcům do zadku a brát si sem jejich rozeřvané mladiky na tak "svaté" místo pro Čechy jako jsou Lidice. Tady není "družba" na místě.
Kdybych byla bohatá - což je jen sen - ten kostel, školu bych v Lidicích postavila.

Božena - Nové Lidice

K Lidicím mám velkou úctu. Měla jsem tam pohřbenou na starém hřbitově praprababičku. Byla z Lidic. Je dobře, že Lidice žijí dál, jen je škoda, že nemají nově postavenou školu, kostel, klasickou náves. Asi před dvěma léty jsme v Lidicích opět byli. V růžové sadu byli na brigádě mladí Němci. Řvali tam z plných plic jak na lesy, hlasitě se chechtali. Odcházeli jsme se špatným pocitem, že Němec se tu roztahuje a řve tu pořád. Nemělo by to být. Myslím, že naši studenti by takovou brigádu brali také. Že není potřeba lézt Němcům do zadku a brát si sem jejich rozeřvané mladiky na tak "svaté" místo pro Čechy jako jsou Lidice. Tady není "družba" na místě.
Kdybych byla bohatá - což je jen sen - ten kostel, školu bych v Lidicích postavila.

 






Archiv

Kalendář
<< září / 2019 >>